JAK VEDRUSOVÉ FORMOVALI ŠŤASTNÝ ŽIVOT SVÝCH DĚTÍ

JAK VEDRUSOVÉ FORMOVALI ŠŤASTNÝ ŽIVOT SVÝCH DĚTÍ

Formování začínalo ještě v matčiných útrobách, když dítě cítilo své rodiče, žijící v lásce a radosti. Komunikovali s ním myšlenkami a zvali ho na svůj pozemský svět, vykládali mu, jak je zde dobře. Je to doba, kdy se formuje duch dítěte, a formuje ho jeho šťastný, vědoucí a starající se otec. Když se dítě narodilo, zpívala se mu ukolébavka, ve které se zpívalo o dívce (chlapci) – jeho polovince.

Narodil se člověk – vrchol božské moudrosti, ten, pro kterého je tu velká harmonie celého Vesmíru. Vesmír a všechny planety poslouchaly, co tento člověk chce, co bude dělat, jak si zařídí svůj život. A každá planeta toužila po tom, aby tomuto člověku nějak posloužila, aby jeho život byl radostný a veselý, pouze o tom snila každá hvězda.

Skrz písně, svátky, činnost i slova se formoval život budoucího tvůrce pozemského života a celého prostoru, tedy člověka.

Vedruské děti od dětství komunikovaly s přírodou. Vysvětloval se jim význam bylin, květin, křoví a stromů, hmyzu, ptáčků a zvířátek.

Ukolébavka, která se zpívala dítěti, se uložila v podvědomí, zformovala setkání se svojí polovinkou, zformovala plnohodnotné chápání harmonicky zařízeného světa.

Jak Vedrus dále dorůstal, řada svátků, kterých se on zúčastnil, a kterých význam mu byl vysvětlen, konaly svoji práci. Nebyl závislý na názoru lidí a jejich radách. On sám hluboko a všeobsáhle rozuměl svému životu, své podstatě, podstatě Země a prostoru, etapám života, v čem spočívá harmonie a samozřejmě štěstí a pravda, dobře se orientoval i v tom, co bude dělat a jak si bude zařizovat svůj život.

Vyrůstá a stává se jinochem (nebo dívkou), který dosahuje plnoletosti, kdy může začít zakládat rodinu. Tehdy měl jinoch všechny vědomosti, které musí mít muž, a dívka měla všechny vědomosti, které musí mít žena. Když se pak dvě polovinky spojily, měly všechny vědomosti pro společný a šťastný život tak, jak už v matčině lůně formovali jejich rodiče plný, šťastný, harmonický a vědomý život. Takový život byl ucelován i včetně vlivu kosmických planet.

Tohoto vlivu bylo možné dosáhnout pouze při životě na rodovém statku – v Prostoru Lásky.

Zejména takového životního prostředí byli potomci Vedrusů zbaveni, když se vytvořil obraz městského života, posměchu a pomlouvání života na zemi. A zejména v tom jsou ukryty velké a děsivé triky některých sil.

Dnes se mnoho mluví a píše o védských vědomostech. Ale je možné předat psychoemocionální, morální a duchovně-intelektuální část člověka na papíře? To prostě možné není. A sice zrovna tohle se zdá být tou nejdůležitější hodnotou Vedrusů, totiž to je – základ vedruských vědomostí. A odsud pochází i nepochopená ruská duše – zejména duše, ale ne mysl. Čistá duše, duše, nesoucí v sobě dobro, teplo, v ní není chladné ani cynické ziskuchtivosti, podlé lži, nevědomosti a oddělenosti. Pravdivá dobrota duše – to jsou védské vědomosti, neboť v tom je harmonie.

Z knihy Rodina - kosmická jednotka

Autor: Alexandr Savrasov

Z edice knih Vědění Prvopočátků