ARKAIM – světlá Věčnost Jednoty

ARKAIM – světlá Věčnost Jednoty

Arkaim se nachází na jižním Urale v pólovém místě uralské stepi, na rovném terénu. Ural (Урал). Ur – osvícení, což znamená moudrost (nebo světlo moudrosti), Ra – sluneční svit a teplo, L – radostná láska. Ural – světlo moudrosti a všeobjímající sluneční láska.

Arkaim (Аркаим). Ar – světlá Věčnost, Kaim – budoucí, přítomné a minulé v jednotě. Arkaim – světlá Věčnost Jednoty.

Byl postaven ze dřeva, ze dřeva a písku: dřevo rámovalo stěny a uvnitř byl zasypaný písek. Podobných měst tam bylo několik a každé z nich mělo jiný tvar, různý zevnějšek, ale všechny byly postaveny z přírodních materiálů, které byly dostupné na Zemi. V každém pokoji byly dvě studny: jedna na vodu, druhá na tlakový vzduch. Silný proud vzduchu ale nebyl využíván na tavení kovu, tavit se tehdy mohlo v jakékoliv kovárně, nýbrž byl využíván při slévání kovů, jinak při spojování energií. Jakých energií?

Například energie času, která se dnes dělí na minulost, přítomnost a budoucnost, a k tomu ještě na roky, měsíce, dny, hodiny, minuty, sekundy.

Co je to, vlastně, Arkaim, jak jeho fyzická stavba, tak i jeho energetická náplň?

Tloušťka a výška stěn, rozměry místností, šířka a délka cesty, směr kolovratu (svastiky) – všechno je to duplikace naší galaxie v miniaturním provedení, zejména naší galaxie, v níž se nachází i naše Země.

Energie, jež se nazývá „čas“, teče po své trajektorii a je v uzavřeném kruhu. Proto minulost, přítomnost i budoucnost znamenají trojjedinost. Jedno jediné celé a rozdělovat tuhle energii s názvem „čas“ tedy nelze. Přitom ale je možné tuto energii „čas“, jako živou substanci, roztahovat nebo smršťovat. Čas je možné zastavit nebo zpomalit jeho běh, nebo je možné ho naopak i zrychlit. Dnešní lidé žijí za zvýšené rychlosti jeho běhu. Je možné si toho všimnout na rychlé obměně technologií. Správně se tomu říká, že se čas smrštil. Čas se nyní nenachází ve svém přirozeném stavu, nýbrž je smrštěn, a proto všechno, co se má stát za sto let, se stane za deset let nebo dokonce za jeden rok. K tomuto časovému smrštění však nedošlo samovolně, čas byl smrštěn umělou cestou a došlo k tomu před deseti tisíci lety. Docíleno to bylo všemi těmi, kteří dnes žijí v dolmenech.

Takových měst, jako je Arkaim, bylo v tom místě několik – každé z nich přesně zobrazuje nějakou galaxii. Všechny tyto galaxie však patří do naší Sluneční soustavy, takže Slunce je pro ně hlavním a jediným zdrojem světla i tepla. Můžeme říci, že všechny tyto galaxie jsou příbuzné nebo se té naší galaxii podobají. Všechny jsou spojeny, tzn., že mají jedinou osu pro všechny – což je paprsek Velkého Kolovratu – vaši předkové tohle místo nazývali Makoš. Těchto galaxií je dvacet dva.

Arkaim byl vytvořen Védy, to jsou Vedrusové (pro dnešního člověka bude více pochopitelné slovo Áriové nebo Árijci).

Arkaim je tedy miniaturní galaxie, jež je vytvořena proto, aby se kosmické energie, včetně devátého plánu bytí, soustředily v jednom místě (mají se na mysli malé částečky těchto energií). Zde byli vyučováni Volchvové. Zde docházelo k předávání kolosálních vědění, ne však slovně a písemně, neboť je tímto způsobem nelze předat – za pomoci písmen je možné předat pouze nadpisy, samotné vědění se předává za pomoci energetického vzájemného vyměňování.

Arkaim totiž dával možnost znovu vytvořit všechny životní impulzy Vesmíru: Kruh uvnitř Arkaimu sloužil jako kosmické Kolo Věčnosti; místnosti uvnitř kruhu pak sloužily nebo znázorňovaly galaktické komplexy; zvenku kruhu se pak reprodukovaly všechny kosmické komplexy živých neviditelných energií.

Zde vám popíšeme jeden ze způsobů získání vědění v Arkaimu.

Volchva, který se potřeboval dotknout kosmických energií, vstupoval do kruhu. Na sobě měl lehkou lněnou košili po paty. Přiváděl se do stavu, kdy fungoval jako „energetická past“, energie se k němu samy přitahovaly. Volchva se jako energie sléval se všemi galaktickými i kosmickými energiemi. Jeho mozek prakticky nefungoval, paměť ani mysl se totiž tohoto vyučování neúčastnily.

Je k tomu potřeba tzv.psychoemocionální část člověka – právě ona, když se spojila s energetickými shluky Vesmíru, začínala v sobě probouzet svoji kosmickou podstatu a esenci. Člověk začínal vyzařovat viditelné světlo, přičemž se teplota těla zvedala do 43, někdy až do 44 stupňů Celsia (při takové teplotě obyčejný člověk umírá, kdežto Volchva se nacházel v určitém stavu, který není pozemskému člověku vlastní). Člověk nepadal. Pod vlivem energií se pohyboval nepravidelně vlevo, vpravo, pak šel rovně (pohyb byl ale vždy po směru slunce). Čekalo se na to, až začne převládat fialová barva – v partiích hlavy začínal pulzovat, pak se spouštěl na úroveň ramenou, někdy i níže a vystupoval nahoru do kosmického prostoru na dva až tři metry. To vypovídalo o tom, že Volchva se spojil s Vesmírem a sám se projevuje jako malá galaxie. Právě tohle mu dovolovalo získat vesmírné znalosti na energetické úrovni a později tyto znalosti i používat.

Vlastníci takovýchto znalostí tyto nemohli předat slovně ani za pomoci psaní. Částečně mohli tyto znalosti předávat pomocí listů ze stromů a trávy, neboť to jsou živé myšlenky Boha, jež mají živou kosmickou náplň. Nemyslete si, že hlavním a jediným způsobem komunikace Volchvů mezi sebou – je jazyk nebo psaní – to by byla chyba. Tito lidé mohli mezi sebou komunikovat na vzdálenost mnoha tisíc kilometrů, stejně tak mohli lehce vytvářet hologramy a vidět živé obrazy.

V Arkaimu nelze najít nějaké tabulky s nápisy. To pouze dnešní degradované lidstvo, jež je zcela zbaveno podstaty božských neviditelných energií, si myslí, že nápisy nebo psaní jako takové je ukazatelem vysoké nebo nízké kultury. V podstatě sám Arkaim, tato jedinečná struktura, je materiálním písmem pro své potomky.

Z knihy Bělovodí - Bílé Védy

Autor: Alexandr Savrasov

Z edice knih Vědění Prvopočátků