Duch Arkaz – 7,5 tisíce let<br /> VĚDĚNÍ O ZEMI
Matka – Země!
Kolik je písní v tobě a lásky,
Kolik něžnosti a krásy,
I úsměvů ve tvářích lidí,
I hořících očí dětí.
Vůně kvetoucích polí,
Do rána pěje nám slavík,
Já naplněn tebou, jsem živý.
Ty jsi mi – laskavá matka,
Já tobě – syn, věčně milující
Země – to je živý organizmus.
Duch Arkaz – 7,5 tisíce let
VĚDĚNÍ O ZEMI
Matka – Země!
Kolik je písní v tobě a lásky,
Kolik něžnosti a krásy,
I úsměvů ve tvářích lidí,
I hořících očí dětí.
Vůně kvetoucích polí,
Do rána pěje nám slavík,
Já naplněn tebou, jsem živý.
Ty jsi mi – laskavá matka,
Já tobě – syn, věčně milující
Země – to je živý organizmus.
Jako každé tělo, je nutné i Zemi mýt se, česat se, oplachovat se. Jak jen ale to s takovou velkou planetou udělat – samozřejmě, že svojí myslí, naplněnou láskou, oceněním a vděčností za to, že máme tu možnost žít v takové kráse. Opravdu máme přece možnost být šťastnými a těšit se svým životem.
Bylo by dobré, kdybyste každý den říkali: „Mám tě rád, matko Země, děkuji za tvoji čistotu, krásu, laskavost a lásku ke všemu, co žije“. Nic lepšího pro Zemi není potřeba. To je pro ni takový nádherný balzám na srdce, samá radostná a dlouho očekávaná novina. Když to budete dělat upřímně, Země se opravdu bude plnit láskou, bude se rychleji zotavovat z experimentů dopuštěných na ní lidstvem a bude dávat svoji lásku vám. To se bude odrážet v tom, že klimatické podmínky budou příznivější a postupně se bude zmenšovat množství kataklyzmat (záplavy, zemětřesení atd.). Tráva, stromy i keře se budou dříve zelenat a později žloutnout. Bude-li třeba déšť, bude pršet v noci a ve dne bude svítit slunce, teple a měkce. K tomu je potřeba jenom vaší lásky. Té už skoro není a bez ní přece všechno hyne.
Lidé, probuďte se, myslíte si, že děláte dobře, když dobýváte uhlí, rudy a další. Vždyť je to dužina Země, její tělo. Ona prožívá strašnou bolest a utrpení, pláče, modlí se a prosí vás, abyste jí už nemučili. Ale vy ji neslyšíte, pro vás je Země – jako něco cizího, nicotného, mrtvého. Ale Země je stejně živá jako vy, lidi. Všechno cítí, všechno slyší a všemu rozumí. Prosí jen o jedno – abyste ji přestali mučit. Země – to je planeta, letící po své orbitě a vše, co se v ní nachází, potřebuje pro svoji životaschopnost. Je dobře, že se prázdné důlní šachty začaly zaplňovat vodou, pro Zemi velká zásoba síly, jinak by mohla prostě vystoupit ze své orbity.
Velmi mnoho se Zemi uškodilo melioracemi. Vysoušely se bažiny a nevědělo se, ani se nemyslelo na to, co bude následovat. Země, jako živý organizmus, začala trpět nedostatkem vláhy. Jako organizmus má přece někde suchá a jinde mokrá místa svého těla. To všechno není normální a není to slučitelné s běžnou životaschopností, přesně jako u lidského těla.
Moudrost člověka, jeho smysl, není v tom, aby čekal milost od přírody, nýbrž vzít vše do svých rukou (máte takový slogan) a pochopit mechanizmus životaschopnosti planety, její úžasný smysl ve vesmíru. Vy sami tvořte dobro a světlo. Asi si vzpomenete na biblickou moudrost, vysvětlenou v knihách V. Megreho Anastasií: Adam a Eva chtěli vědět, jaké to šťavnaté, sladké a chutné jablko roste na mohutném stromě. Nezačali tvořit nové, začali studovat už vytvořené. Proto začali degradovat ve svém rozvoji.
Z knihy: Vědění - chráněné dolmeny, Autor: Alexandr Savrasov
