DESTRUKCE V NÁS – NIČÍ VŠE KRÁSNÉ V NÁS I KOLEM NÁS – UVĚDOMME SI TO JIŽ KONEČNĚ A NAVRAŤME SE K TOMU CO JE NÁM VLASTNÍ A PŘIROZENÉ

DESTRUKCE V NÁS – NIČÍ VŠE KRÁSNÉ V NÁS I KOLEM NÁS – UVĚDOMME SI TO JIŽ KONEČNĚ A NAVRAŤME SE K TOMU CO JE NÁM VLASTNÍ A PŘIROZENÉ

Kdysi dávno jsme naše životy bez destrukcí a destruktivního naladění v nás žili, a tak náš okolní svět přenádherným, láskyplným – doslova Božským byl. V takovémto láskyplném prostoru mohly se naše duše a tak i my Čelo-věci rozvíjet a stoupat do těch nejvyšších pozemských i nebeských výšin. Zažívali jsme stavy, které by dnes mnozí žijící lidé (?) za fantas-magorie označili . Tak velmi jsme se sobě, Bohu, tomu krásnému Božskému v nás dnes vzdálili….

A tak, díky našemu vzdalování se sobě, Bohu, Božskému způsobu života, jsme stále více degradovali a sebe i druhé do destrukce a destruktivního světa čím dál více dostávali. Začaly v nás vznikat prvotně myšlenky, posléze pocity, emoce, které ne s rozvojem života propojeny byly, ale naopak, které do stále většího rozkladu nás samých a našeho vnějšího světa nás vedly. Nuž a začalo se vytrácet ono Božství a Lidství v nás, které celému světu vždy přinášelo nespočet krás, Člověk plně si svého předurčení vědom byl – a tak Lásku všemu živému dával, Lásku do prostoru šířil a jako hlavní harmonizační článek celého vesmírného řetězce plně svou úlohu plnil….Láska od Člověka linula se dále do prostoru pozemského a dále celovesmírného….neboť právě od Člověka a planety Země se život v celém Universu odvíjí….

Jenže stalo se to, že nejdříve v jednom z nás, posléze v dalších, energie pýchy a sobectví vzrůstat začala a tak se svět postupně do disharmonie začal dostávat….ve stále větším počtu začaly se zrozovat v lidech nízké emoce – pýcha, sobectví, chuť vyvýšit se nad druhé, vyčnívat nad nimi i nad Bohem – a tak jej- vrchol Stvoření - Člověka a život na Zemi do stále větší destrukce dostávat.

Lidstvo tak ve stále větším počtu začalo zapomínat na to kým je a kde jeho původní prameny pramení, co je jeho úkolem a předurčením ve Vesmíru a i zde na Zemi, a tak zrodila se v něm dosud nepoznaná naladění – sobecká touha - chamtivost, ziskuchtivost, prospěchářství, taktizování, spekulování, druhých ponižování, zesměšňování, ukamenovávání, rovněž pak i žárlivost, závist, nepřejícnost, zášť, zloba, nenávist, hořkost, křivda, zrada apod. přidaly se, aby svůj tým posilnily a tak Boha a vše Božské ponížily….ponížily a zesměšnily toho, kdo nám všem z Lásky vše odevzdal, toho, kdo z čisté touhy, s Láskou a Nadšením láskyplný svět pro všechny si přál a tak jej také stvořil….celý Vesmír zaradoval se nad překrásným Božím Stvoření, kde jeho vrcholem právě Člověk byl – v naprosté čistotě a tak i dokonalosti událo se vše, co mělo přinést radost a štěstí všem…a na dlouhý čas také přineslo (téměř 1 000 000 našich prvních let na Zemi)…..než vše Božské začalo se postupně hroutit…skrze Člověka obrácení se….a do destrukce upadnutí…která trvala téměř 10 000 let….

10 000 let prožitých stále více ve světě plném utrpení, válek, zvráceností, nemocí, ničení na všech úrovních….což k několika celoplanetárním katastrofám lidstvo a život na Zemi dovedlo….

Avšak 10 000 let je hranice, kterou Bůh při Stvoření určil v případě, že lidstvo rozhodne se vydat cestou destrukce a ničení, tedy technokratickou cestou, cestou poznání – poznání toho, jak vypadá to tam, kde Láska téměř není, tam, kde Člověk sebe, spojení s Bohem ztratí….

A tak mnozí lidé zvykli si na destrukce v sobě a destruktivní způsob života jako takový, aniž by jej tak označovali, ale stále tvrdili, že i když je to v tomto světě těžké, bolestné, plné utrpení – tak jiná možnost života možná není, až tak upadli v zapomnění….

Aniž by si uvědomovali do jak hluboké degradace života a sebe samých upadli.

Tak velmi se ponořili do destruktivního naladění v sobě, že mnozí z nich, stále většina, nechápe, jak moc tím uškodili druhým i sobě. Mnozí ani neuvědomují si to, v jak zásadní a proměnné době se nyní nacházejí, a že se právě teď v čase zásadní volby svého života nalézají….

Tato doba – Matička Země - postupně bude vyprovázet vše ničivé a destruktivní, tak i všechny nacházející se (ať již vědomě nebo nevědomě) v tomto nízkém, destruktivním naladění.

Na dlouhý čas měli jsme na základě naší volby poznat to vše, co s Božským principem a Božským životem, v Propojení není, ale pokračovat v něm na Nové Zemi již umožněno nebude a není….neboť destrukce v nás ničili vše krásné, Božské v nás a tak i svět kolem nás….celý Vesmír tak čím dál více do destrukce šel a nyní je zapotřebí, aby z této destrukce postupně vyšel. A v tom pomáhají mu láskyplné bytosti mnohé, především pak ta hlavní, stěžejní síla právě v nás v Čelo-věcích je – proto čím více z nás rozpustí destrukce v sobě samých, tím dříve vše ničivé, destruktivní opustí planetu Zemi a rozpuštěno ve vesmírném prostoru NEEXISTENCE bude…..

Prosím, mějme toto neustále na paměti a žijme své životy v každodennosti – 24h denně tak, jak Člověku hodno je – v Lásce, Radosti, Uvědomění, Moudrosti – nechť novodobá vědomá síla v nás zrodí se a rozvíjí se ve velkém, neboť právě ona jediným skutečným hýbatelem všech změn je….

S Láskou a Úctou k nám všem, Božím dětem, Matičce Zemi – k Bohu

Arménia Vedrussa