LENOST – A SÍLA DUŠE A DUCHA, JAK RODIT ZDRAVÉ A ŠŤASTNÉ DĚTI - TVOŘIVOST

LENOST – A SÍLA DUŠE A DUCHA, JAK RODIT ZDRAVÉ A ŠŤASTNÉ DĚTI - TVOŘIVOST

Lenost není naší, Člověku, přirozenou vlastností, ale v systému nás přesvědčovali a učili od malička o tom, že ano. Často jsme slýchávali větu: “Člověk je od přírody líný.“. A do tohoto stavu lenosti a následné podřízenosti, alespoň částečné nemohoucnosti, se nás snažili všemožně dostat. Proto nás všemi možnými způsoby oslabovali, ponižovali, umenšovali, neboť strůjci systému, stejně tak lidé jako my, si tohoto – našeho Božského potenciálu – byli velmi dobře vědomi.

A protože u nich zvítězila energie pýchy, sobectví, touhy po moci a ovládání zbytku světa, dali si za cíl: zdegradovat, zdegenerovat nás natolik, abychom si přestali být našich schopností vědomi, a abychom se postupně podřídili obrazům, které díky jejich hlubokým znalostem o vědě obraznosti, velmi silné byli.

Tím, že nás postupně dostali z přírody, naši rodových statků, zavedli města, městský, technokratický způsob života se snažili zlenivět nás na všech možných úrovních, především pak naší mysl, energii mysli, která naším velmi cenným, bohulibým nástrojem je. A tak jsme se čím dál více dostávali do stavu hypnózy a hypnotického spánku a postupně zapomněli jsme to, kým vlastně jsme, jaké Božské schopnosti máme - naší mysl začali odvádět a soustřeďovat na jiné – každodenní systémový způsob života, naše duše a našeho ducha ponižovali vytvořením destruktivního prostředí plného válek, bídy, zloby, nenávisti, krádeží, loupeží, zabíjení – prostředí takového, které šlo proti všemu živému, proti životu, proti Bohu a Božskému principu. A tak vznikl náš protipól – nám a našemu předurčení obrácený - ničivý svět – kde i lenost své velké místo měla.

Dokonce začali tvrdit a mnohé z nás na čas přesvědčili o tom, že naše děti je třeba neustále kontrolovat, hlídat, zadávat jim činnosti, úkoly – tedy je programovat, jinak by nic nebyly schopné udělat, vždyť jsou přeci od přírody líné….a pro jistotu, aby vše měli pěkně pod kontrolou, vytvořili rozličné své podsystémy – systém výchovy a vzdělávání, systém práce, systém zdravotnictví, systém obrany, systém kontroly a vzdělávání a mnohé další podsystémy celého systémového řetězce. A ještě si to při konci technokratické doby posychrovali všemi možnými technologiemi, které od malička a postupem stále více a více obklopují nás a naše děti, aby o to lenivějšími, utlumenějšími, zhypnotizovanými jsme my i ony byly….

A tak jako vše, i toto dobré prohlédnout je a jasnýma, pravdivými očima celou situaci, veškeré dění uvidět, tedy procitnout, opětovně zrychlit mysl svou a dle toho dále zařídit se v životě svém.

Na LENOST krásný pohled i z pohledu etikoterapie, resp .zakladatele etikoterapie MUDr.Ctibora Bezděka je, neboť on vidí hlavní příčinu bolestí a nemocí celého světa v energii sobectví, obdobně tak jako i já, či naši dávní, moudří předci Duchové Dolmenů jej vidí:

„Velmi nebezpečnými projevem sobectví je lenost a s ní úzce související zahálka, nedochvilnost, nedbalost apod. Jsou to vlastnosti, které otročí a umlčují ducha a pomáhají k vítězství nižší přirozenosti. Říká se:“Zahálka je matkou hříchu.“ Protože nečinnost dovoluje nekontrolované myšlenkové bloudění. Tak se velmi snadno vloudí do vědomí myšlenka špatná, zlá a zavrženíhodná. Je překvapující, s jakou lehkostí se zahnízdí v bezstarostné duši, hravě přitahuje podobné myšlenky z vlastního podvědomí nebo i z Vesmíru a v krátké době naplní mysl skutečným a nebezpečným, výbojným zlem. Boj se zlem je poměrně snadný, pokud taková idea do duše jen vstoupila a zatím v ní nenabyla domovského práva. V tu dobu ještě není nesnadné ji vystrnadit. Jinak je tomu tehdy, kdy již zapustila své kořeny a přitáhla celý roj podobných myšlenek ze svého okolí. Tehdy bývá nesnadné zbavit se těchto nezvaných hostí, kteří mohou velmi snadno uchvátit vládu nad celou bytostí. Právě vylíčený myšlenkový pochod je vysvětlením staré lidové zkušenosti v již uvedeném lidovém přísloví. Z našeho hlediska je možno dodat, že hřích je pramenem a původcem všech nemocí i neduhů. A následující rčení doplňuje: „Lenivý mozek je milovaným příbytkem ďáblovým, který se hravě zmocňuje duše svého hostitele“.

A tak pamatujme lidé milí, že to vše, co nás v systému učili, to celé protipólné, naší skutečné podstatě a našim skutečným schopnostem, tedy PRAVDĚ, je. Neboť my ve své skutečné podstatě Božími dětmi jsme a se vší úctou, pokorou a vděčností, ale i patřičným sebevědomím říkám vám, že jsme nejdokonalejší Bytostí v celém Vesmíru, proto všechny ty tlaky na nás od lidí, jež nelidami stali se, a zvědavost nezměrná, táhnoucí se již věky, od všech dalších bytostí Vesmíru.

A co udělat proto, abychom se k naší skutečné podstatě, našemu Božství, opět navrátili, a aby i naše děti v těch nejsilnějších Božských energiích byli? Na to naši dávní, moudří předci Duchové Dolmenů, v tomto případě Duch Anastasia (mající na starosti Vědění, jak rodit šťastné a božské děti) zvědomuje nám:

„Duše, které přicházejí na Zem, musí dostat patřičnou kvalitu ducha. Duch přichází nebo je formován přes otce. Je nezbytné, aby duch dostal energii této doby.

Duše – to jsi ty sám, je to tvoje psychoemocionální část věčnosti bytí. Je to takový energetický uzel, který nikdy neumírá, pokud se řídí božskými pravidly.

Duch – to je charakter, vůle, touha, splnění svého předurčení. Bez této energie nemůže člověk ničeho dosáhnout a přibližovat se ke svému cíli. Sama duše nemůže ničeho dosáhnout, ani sám duch ne-může ničeho dosáhnout. Duše, posílená Duchem, se stává života-schopnou a může se postavit sama za sebe, může být buď jemnou, nebo krutou. Tedy energie, která může žít prakticky v jakýchkoli podmínkách, a to ne jen žít, nýbrž i působit.

Duch – to je to, co se formuje, když ještě duše žije v matce. Až se zformuje duch, tak začne žít duše, tedy ten člověk, který se narodí. Přímo na duchu záleží, jaký bude život člověka, jeho vliv, chování, názory a touhy.

Duše se inkarnuje, když je zbavena od energie ducha, proto je potřeba formovat ji znovu. A právě to dělá otec, a to je dobře, proto-že v různých časech vládnou různé energie.

Zkrátka formuje se duch na daný život člověka.

Otec dítěte je naplněn energiemi, které žijí na Zemi nyní (vztahy mezi lidmi, zvyky, charaktery). Skrz sebe může otec předat dítěti své energie, svého ducha, ale jen v případě, že se nachází se svoji těhotnou ženou.

Rodiče musí pochopit, že jsou už tři, a ne jen dva, musí mluvit s dítětem, ale neprojevovat agresivitu ke komukoliv jinému atd.

Od muže-otce musí přicházet solidní energie a energie sebe-důvěry, energie radostného a šťastného života, energie dobroty toho-to světa, ve kterém žijí rodiče. A sice od otce, protože jen otec může formovat ducha, matka rozvíjí a formuje tělo.

Na otci je odvislý budoucí charakter dítěte, jeho dobrota nebo agresivita. Otec formuje takové energie, které rozlišují člověka od zvířete. Čím inteligentnější je otec a čím je blíže k Bohu, tím vyšší duch a duchovní kvality jeho dítěte budou.

Muž, který vysazuje stromy, pěstuje květiny, lidem přeje úspěch a zdraví, jeho děti budou podobné jemu, protože se v nich formují podobné kvality na úrovni emocí – tedy duch.

Když je otec omezující, cizoložník, domýšlivý, cynický, lhář, tak v tom případě formuje to stejné v jeho dětech.

Ať už je matka jakákoliv, děti budou ve většině případů podobny otci.

Když bude otec prostě jen mluvit o tom, jakým chce v budoucnu vidět své dítě, tak se toho nedočká. Duch se tvoří podle vztahu otce ke své ženě, ke své rodině a svému Rodu, nevyjímaje při tom přírodu. Tohle všechno vyjde najevo skrz rozhovor otce s matkou. Láska rodičů mezi sebou a jejich jemné city k sobě i k děťátku, to v bříšku zformuje zrovna takového ducha – jemného, dobrého, upřímného, usilujícího o energii Lásky, jako hlavní energie pro vytvoření svého vlastního šťastného života.

Budou-li rodiče mluvit o tom a žít tím, jak dosáhnout většího prodeje nějakého zboží za pokud možno nejvyšší cenu, jak podvést druhé, jak se stát materiálně bohatším, i když takoví rodiče se mají rádi, tak v daném případě se zformuje takový duch člověka, který bude chladným, cynickým, schopným lehce lhát a dokonce na energii Lásky se bude dívat jako na doplnitelnou energii. Ale hlavním zájmem v jeho životě bude to, jak dosáhnout životního blahobytu. Když takové děti vyrůstají a postupně přecházejí na cestu materiální soběstačnosti, takový život se jim líbí. Ve všem budou hledat výhodu své činnosti, i třeba při vysazování květin, a na to, aby je aspoň chvíli obdivovali, na to už nebudou nikdy ztrácet čas, protože je to pro ně neproduktivní. A když už budou květiny vysazovat, tak jen na prodej, neboť to jim přinese zisk.

Duch dítěte se formuje především ze strany otce – osmdesát procent, někdy i devadesát procent. V tom je role muže jako správného tvůrce, který vkládá do člověka Boha, tedy božskou myšlenku. Ti, kteří vkládají vypočítavost a prospěch, ti vkládají energii rozrušení, ale to přece není od Boha.

Každý i cizí muž, může formovat ducha dítěte. Všichni muži, kteří jsou v blízkosti těhotné ženy, formují ducha a vkládají něco ze sebe.

V případě, že muž s těhotnou ženou vůbec není, je duch formován světem a okolím, ve kterém žije matka. Takové formování je slabé a tento člověk pak postrádá svůj názor, přání, využívá cizí názory a lehko se podřizuje, což mu dává možnost žít.

I myšlenky ženy, jako jsou vzpomínky na otce nebo jiné muže, také budou formovat ducha dítěte.

Všechny city a úsilí se předávají dítěti samovolně jako energie. Proto je dobře řídit svoje emoce (podráždění, agresivnost, urážky). Zpívejte jen šťastné a život posilující písně.

Nejideálnější místo pro narození dítěte – to je rodový statek, kde člověk, jako by, přechází z lůna jedné matky do lůna druhé matky. Přitom se setkává s otcem, který na něho čekal a který je naplněný láskou ke svému dítěti.

Život takového člověka bude mnohem šťastnější než život takového člověka, který se v rodovém statku nenarodil. Takový člověk má otevřené všechny prameny života nebo klíče života (nyní se nazývají čakry). Takový člověk bude vždycky Tvůrcem, Tvůrcem božských přání, protože všechny prameny života jsou mu otevřeny, což znamená, že všechny jeho těla se vyvíjejí rovnoměrně. Když se člověku začínají otevírat čakry (otevírání vždycky začíná z nejnižší, červené čakry), některá se nemusí otevřít vůbec, ale na jejich otevření je možné působit. Existují lidé, kteří je mohou zavřít, nebo škodit otevírání duchovních čaker, přes které k člověku přichází energie Lásky neboli světlé energie.

U všech lidí nejsou otevřené všechny čakry. Otevřené jsou pouze u těch lidí, kteří využívají při rození člověka védského vědění a kteří se nacházejí v rodovém statku (v Prostoru Lásky) – u takových lidí se otevírají všechny čakry najednou, v jiném případě nelze zaručit otevření všech čaker. Vždycky se začínají otevírat čakry od těch, které jsou odpovědné za fyzické tělo člověka, za jeho fyzickou hmotu a to jsou tři spodní čakry. Žije-li člověk, vždy má alespoň jednu (červenou) čakru otevřenou.

Lidé narození v rodovém statku, především tito lidé vrátí na Zemi myšlenku Tvůrce, a sice tito lidé jsou schopni přijímat světlé energie. A takový vliv poukazuje právě narození člověka v rodovém statku s využitím védského vědění.“ (Z knihy Rodina-kosmická jednotka, autor:Alexandr Savrasov)

A tak tu v 1 odkazu návod máte, jak z lenosti, marnosti, destrukce a destruktivního života ven – ven – vstříc našim skutečným schopnostem, našemu skutečnému, láskyplnému, tvořivému potenciálu, vstříc životu souladnému s námi, vstříc životu láskyplnému k nám, našim dětem, všem živým bytostem.

S Láskou a Úctou

Arménia Vedrussa