Ztráta vlastní identity – zrod žárlivosti, závisti, nepřejícnosti – porovnávání se

Ztráta vlastní identity – zrod žárlivosti, závisti, nepřejícnosti – porovnávání se

Když ztratili jsme povědomí o tom, kdo Jsme,

upadly do zapomnění naše ctnosti a zrodily se v nás nízké emoce různé,

však také mnoha hypnotickými zbraněmi po dlouhý čas na nás působili,

z našich rodových prostorů, z přírody a Božského způsobu života nás postupně vyčlenili.

 

Začali budovat města a nám tak nepřirozený technokratický svět,

ti, jež Člověka, život, Boha nenáviděli a chtěli nám ten „lepší“ vystavět,

a tak nám staletí, tisíciletí různými drastickými způsoby naší sebehodnotu snižovali,

abychom na svoji skutečnu podstatu a naše původní prameny již navždy zapomněli.

 

A tak zažívali jsme v tomto nám nepřirozeném, destruktivním světě životy plné utrpení,

kdy jedna válka střídala druhou a naše životy se tak v jednu velkou bolest mění,

jen na chvíli mohli jsme zažít pocity Lásky, radosti, štěstí,

to vše nám bylo velmi brzy vzato a postihli nás rozličná neštěstí.

 

Naše duše si tak těmi největšími formami utrpení na všech úrovních prošly,

a tak k různým proměnám v sobě samých lidé během těchto ničivých životů došli,

z milujících, láskyplných, sebe si vědomých bytostí,

stali se „nuzáci“ žebrající o Lásku, často plni nelidské tvrdosti.

 

Ze šťastných, vědomých lidí své Prostory Lásky v rodových osadách tvořící,

stali se zoufalci plni traumat, bolesti, uvěznění duší svých a tak v životech svých jen živořící,

tolika zvěrstev, destrukcí, energii ničení na všech úrovních měli jsme možnost prožít,

a tak není divu, že nás tyto prožitky položily na lopatky a z nejednoho Člověka se tak stal Nežit.

 

Toto vše, v nám obráceném světě prožité, na nás těžké stopy a hluboká traumata zanechalo,

do velmi nízké energetiky, úrovně vědomí a morálního zašpinění pak celé lidstvo dostalo,

začaly se objevovat vlastnosti, o kterých jsme doposavad, při Božském způsobu života, neměli ani potuchy,

zrodila se v nás chamtivost, žárlivost, závist, nepřejícnost, zloba, hněv, nenávist, násilí a vše vyústilo v různé psychické poruchy.

 

Z Čelo-věka se často nelida, biorobot, nežit stal,

a tak velmi krušný čas pro nás všechny nastal,

zloba, frustrace, zrada, nevraživost, smutek linuly se celým světem,

i náš Otec, Stvořitel, Bůh smutný byl z toho, co stalo se jeho dětem.

 

A najednou jako běžné a normální začali jsme brát naše protiklady,

a sami dopouštěli jsme se zvráceností, nečistých myšlenek, konů a nejedné „zrady“,

především však dospěli jsme v hloubi našich duší k pocitům, že Boha, druhé, sebe, jsme zradili a jak Člověk selhali (i když jsme si to navenek často nepřiznali),

a tak jsme zavržení, opuštění, nenávisti, nelásky a všemožných dalších hrůz hodni.

 

Pokud čistá, láskyplná, vědomá duše v našich životech se objevila,

pak tyto naše stíny o to více na povrch vytahovala a zrcadlila,

to nás často dovádělo k šílenství a vedlo nás k žárlivosti, závisti, nepřejícnosti (do stavů POROVNÁVÁNÍ SE),

neboť dostali jsme se do stavů, kdy zapomněli jsme na naši Božskou podstatu a naše ctnosti.

 

Sami sebe jsme pak v uvěznění tíživých, destruktivních myšlenek a nízkých pocitů drželi,

doslova jsme se v sebedestrukci, sebenenávisti a nenávisti všeho čistého, láskyplného ocitli,

tímto zažili jsme doslova do „morku kostí“ nám obrácený, destruktivní svět,

jemuž energie ničení na všech úrovních dominovala, na rozdíl od energie Lásky ve světě, který pro nás připravil Bůh a do nějž nás přived.

 

Proto, abychom se z těchto destruktivních zacyklení konečně dostali,

potřebujeme v sobě prvotně dojít k rozhodnutí, se z něj vymanit,

neboť podvědomé rozhodnutí „trpět“ za to vše nás drží v šachu

a dává nadále možnost existence světa, jež udržuje nás v tomto stavu.

 

A jak víme, tak nešťastný, zlomený Člověk, neznající svůj původ, jen stěží dokáže něco šťastného a krásného vyprodukovat, natož vytvořit,

je zapotřebí vyjít z tohoto sklíčeného stavu a přestat tak, na místo skutečně žít, nadále živořit,

opět uvidět to Světlo v sobě samých základem je,

jedině ono nás do těch pravých výšin opět dostane.

 

A když na Zemi se opět toliko Světélek jako na nebi planet a hvězd je, rozsvítí,

pak všechno to nízké – chamtivost, vypočítavost, závist, nenávist, žárlivost, nepřejícnost odsud vymizí,

naše lidské společenství se tak opět do morální čistoty a vyšší energetiky dostane,

a vše nesouladné s ním, s Božstvím v nás a kolem nás, se velmi rychle rozplyne.

 

Tak co říkáte, dáme tomu šanci ještě větší – ať potěšíme našeho Otce, naše předky i potomky, naše děti?

Celý Vesmír takovou proměnou naší potěšen bude a na život v destrukci tak jen vzpomínka, jež napomohla nám k dalším posunům, zbude…..♥

 

S Láskou a Vděností za Dar života a Bytí Čelo-věka

 

Arménia Vedrussa