JAK OPĚT MYSLET DUŠÍ A Z DUŠE ŽÍT?

Odpověď velmi jednoduchá mohla by se zdát – stačí jen naší skutečnou podstatu, to kým Jsme jasně cítit, vnímat a v souladu s ní a našimi původními prameny žít.

Pro mnohé však tato odpověď velmi složitá a nepochopitelná je, jen stěží dokáží někteří ze své úrovně vědomí navnímat, co touto odpovědí „básník“ říci chtěl, co soubor těchto slov do hloubky obsahuje?

A tak zkusme to spolu z té druhé strany vzít, více si spolu to, co v souladu s předurčením Člověka a jeho šťastným, tvořivým, vědomým životem není, přiblížit. Je to přesně to, co dlouhá staletí, tisíciletí žili jsme a to vše, co vygradovalo do doby současné – do doby technokratické. Životy plné utrpení, bojů, válek, bolesti, nemoci, bezmoci, pýchy, sobectví, chamtivosti, zlomyslnosti, pocitů zrady, ublížení, závisti, žárlivosti, nepřejícnosti, prokletí…. To vše, co naši předci a my v našich inkarnacích prožili jsme, hluboko zasáhlo naše duše a s každou novou inkarnací obdobné zažívali jsme a tíže na našich duších nabalovala se – opakovanými, často bolestnými, zkušenostmi procházeli jsme, abychom na vlastní „kůži“ pocítili, jak to vypadá, když Člověk sobě, Bohu a svému Božství vzdálí se. Abychom jasně pocítili to, jak to v našem vlastním protipólu vypadá, co Člověk, který popřel sám sebe, své schopnosti, nevědomým se stal, zažívá. Až dospěli jsme do stavu, kdy mysleli jsme si, že takto žít je normální, že takový už je život a s tím my nic nezmůžeme, protože takto je to dané.

A tak to s námi šlo až do dnešní doby, kdy ještě to staré, destruktivní, Člověka na úroveň biorobota anebo nelidy snižující, dozažíváme a zároveň vše mění se, ze začarovaného kruhu zacyklení se ve vlastní destrukci vycházíme a k tomu, co nám právem náleží a vlastní je – šťastný, láskyplný, vědomý život, navracíme se.

Důležité je pochopit to, jak celý ten náš protipólný svět funguje, co je jeho úkolem. A jeho hlavním úkolem je, odpojit Člověka od šťastného, láskyplného života, odpojit ho od duše, od Zdroje, neboť Člověk odpojený, Člověk z živého prostředí – přírody - vyhnaný, velkým množstvím jedů a celkovým způsobem života v systému, neživém, ničivém prostředí zamořovaný a zašpiněný, tak snadno ovladatelný je .

Je zapotřebí do hloubky a šířky uvědomit si, v čem ten náš protipólný (tedy Člověku nepřirozený) způsob života spočívá.

Už způsob početí děťátka často vědomý není (a naopak děťátko vedlejším produktem tzv.sexu je, často i nežádoucím), těhotenství v neživém prostoru – městě pro děťátko rovněž nevhodné je, stejně tak jako jeho porod v uměle vytvořených institucích pod názvem – ne-mocnice. A tak od počátku jeho zrození probíhá kontrola systému nad jeho životem a záměrné snižování jeho kvality a tak i schopností Člověka. Malé novorozeňátko ještě v nemocnici oočkují jeho 1.očkováním, v kterém ve velmi krátkém období po několik prvních let pokračují, častokráte i různými moderními trojkombinacemi a tak děťátko, nový Člověk hned od prvopočátku jeho současného života na Zemi, dostane jednu toxickou nálož za druhou. K tomu přičtěme brzké ustání s kojením (Sunar a spol.), městské prostředí pro jeho první vjemy a po pár chvílích prožitých s maminkou a tatínkem (povětšinou jen první 3 roky) je vzhledem k nastavenému způsobu života (maminka, tatínek musí chodit do zaměstnání, aby měli dostatek peněz na výdobytky technokratického světa) odesláno do opatrovnictví a výchovy školským zařízením – nejdříve mateřská škola (někdo zažil i jesličky), základní škola, střední škola, možná i vysoká škola – a otrok je plně připraven, aby se nebouřil, nepřišlo mu nic na tomto způsobu života divného, byl zvyklý poslouchat nařízení a povely, nezamýšlel se a jen následoval to, co pár jedinců světa vytvořilo a jako společenskou normu a obvyklost, zavedlo. Třeba i absolutně nezáživné zaměstnání, vstávání ráno o 5,6h, procpávání se kolonami do práce a zpět, odvoz dětí do školských zařízení, sám následující jiná systémová zařízení – zaměstnání, odpoledne navracení se z nich, vyzvedávání dětí, odvozy na kroužky, dlouhé nakupování v supermarketech, posléze péče o domácnost, vaření, dělání úkolů a nejednou je večer a pomalu čas jít spát a vyspat se na druhý den, v tomto nesmyslném, nepřirozeném martyriu, kde žádná duše šťastná nemůže být, pouze snad Člověk, který se do podoby biorobota či nelidy proměnil a veškerou svou drahocennou životní energii systému odevzdal.

Ale jak je tu skutečně s našimi dušemi a naší myslí?

Naše duše uvězněné jsou a naše mysli zdegradovaly natolik, že povětšinou jen dále destruktivní cestou jsou schopné jít a tak dokáží Člověka tím nejhrůznějším způsobem uvěznit. Děti se učí systémem záměrně vymyšlené předměty, navíc způsobem pro dětskou duši častokráte absolutně nevhodným. To vše způsobuje přenastavení jejich čistých duší, jakož i čistých myslí do úplně jiného levelu a způsobu přemýšlení. A tak se děje to, že Člověk více a více své přirozené, Božské schopnosti umenšuje, potlačuje, degraduje – to vše pod tíhou nastaveného způsobu života, v neživém prostoru a jejich duše více a více chřadnou, pokud se ovšem díky svému nositeli nedostaly do plného zajetí a otroctví, neboť z Člověka se pouze a jen poslušný, oddaný biorobot systému, ne-li nelida stal, a tak svou duši, své bohulibé schopnosti plně zakopal. Z mysli takového nevědomého, často egocentrického Člověka – Nečlověka jen stěží něco tvořivého, láskyplného, vědomého vzejít může, když duše uvězněna je a tak i jeho mysl dále a dále degraduje. K tomu přičtěme novodobé vlivy – mobily, wifi, 5G, očkování, chemtrails, extrémní počet aut, letadel, otrávené jídlo, voda, vzduch….co stane se s Člověkem, pod nánosem těchto všech ničivých vlivů?

To ani nechtějte znát….:-)….ale na vlastní kůži to zažíváte, otázkou je, zda-li si všechno toto plně uvědomujete, nebo jen otupěle daný způsob života následujete? No, již na dlouho, donekonečna toto možné nebude a tak je ten nejvyšší čas, se svými životy a způsobem života na Zemi komplexní změny udělat (anebo také ne, pokud jste se pro zánik sebe samého a tak i svého rodu rozhodli, i to samozřejmě možnost je).

A co je zapotřebí udělat, aby proměny mohly nastat?

Není to nic složitého, jak na první pohled mohlo by se zdát. Stačí to vše těma pravýma očima uvidět, duší navnímat, uvědomit si to, kam se tímto způsobem ubíráme, jak velmi mnoho sobě, svým dětem, přírodě, všem živým bytostem, planetě Zemi škodíme.

K tomu je však zapotřebí jedna podstatná věc – vrátit se v čase zpět a vzpomenout si na to, jaké to je, když Člověk, my jako dítě něco z hloubi duše své chtěli jsme, po něčem toužili jsme….vzpomenout si na tu čistou touhu svou…..

A tak zahodit vše to, co na nás navlečené bylo, vše to do čeho jsme díky těmto návlekům spadli – zahodit energii sobectví, pýchy, chamtivosti, nenávist, nepřejícnosti, závisti, žárlivost apod…..jedině tak dokážeme své znovu otevřít a Pravdu prozřít – to je ta cesta vědomá.

Pak však ještě cestu nevědomou tu máme, kdy až na základě nehod, nemocí, nezdarů, rozpadů vztahů, rodin, Člověk procitnout a věci měnit vyzván je.

A k tomu nápomocny nám např. tyto otázky mohou být:

Co to znamená, skutečně znamená býti Člověkem ? Proč jsem se zrodil na planetu Zemi, jaké to má důvody – proč jsem tady? Žiju skutečně šťastný život? Cítím se každý den naplněn, spokojen, jsem plný Lásky, Radosti a životní energie – anebo je tomu přesně naopak, čím déle v systému a jeho způsobu života Jsem? Chovám se s Láskou a Úctou k přírodě, rostlinám, stromům, zvířatům, lidem – všem živým bytostem? Co chci po sobě svým potomkům, planetě Zemi, Vesmíru zanechat – jaký odkaz?

Uvědomme si, prosím, že každou jedinou myšlenkou, slovem, činem ovlivňujeme nejen svou vlastní realitu, ale realitu celého našeho společenství, naše kolektivní vědomí a další dění na planetě Zemi a tak i v celém Vesmíru.

Ano, tak významný a důležitý Člověk, Čelo-věčná energie je, a proto někdo, někdo kdo Člověka a tak Boha nenávidí, vytvořil celý ten iluzorní systém, což se mu díky vyčlenění Člověka z přírody, jeho kousíčku vlasti, přetrhnutím partnerských, rodinných, rodových vazeb, jeho postupnou degradací a následným ponoření zbytek lidstva do nevědomosti, na čas podařilo se….

Ale není všem dnům konec, v tomto silně transformačním čase ukazuje se, že již není možné jít cestou své vlastní degradace a ničení principu života dál….je opět na čase rozpomenout se, kým ve své skutečné podstatě Jsme, že naše Bytí je zázračné a věčné a jen na nás záleží, jestli odevzdám se ničení a živoření, anebo již procitnout připraven Jsem a půjdu si opět za šťastným životem, kde myslím duší a z duše žiji, a tak jdu dále za svým snem….

Upřímně, ze , z hloubi duše, přeji hodně štěstí v našich dalších rozhodnutích a počinech nám všem.

S Láskou a Úctou Arménia Vedrussa.